Cvičení a další materiály k učebnici Esperanto od A do Z

Procvičuj si esperanto

Stanislava Chrdlová (Stanjo)

Narodila se 1. 10. 1954 v Kyjově jako Stanislava Moresová.
Po ukončení gymnázia v Kyjově nastoupila jako vychovatelka dětí nedoslýchavých a se zbytky sluchu. To jí jistě napomohlo pro pozdější výuku esperanta přímou metodou, neboť se naučila perfektně vyslovovat a pomáhat si vhodnou gestikulací.
Současně studovala dálkově pedagogickou fakultu v Olomouci, kde získala titul Magistra a od té doby se věnovala výuce dětí na prvním stupni. Nejprve ve Vracově, později v Černošicích, kde se specializovala jako vyhraněná elementaristka (učitelka první třídy). Zavedla rodičovské třídy, kde rodiče docházeli občas do výuky, věnovali se nadanějším žákům a ona měla více času na ty pomalejší. Tato spolupráce s rodiči se osvědčila, neboť potom s nimi byla mnohem vstřícnější spolupráce než s rodiči, kteří si výuku neokusili.
Přesto, že ji práce s prvňáčky velmi bavila, v roce 1994 školství opustila a nadále spolupracovala s manželem v jeho agentuře KAVA-PECH.
S esperantem se seznámila na gymnáziu a toto ji tak zaujalo, že již v 19 letech složila učitelskou zkoušku Českého esperantského svazu. Věnovala se výuce esperanta většinou ve formě krátkodobých kursů, nejen u nás (převážně na letním esperantském táboře v Lančově), ale vedla i kursy esperanta přímou metodou v zahraničí, opakovaně v Německu, San Marinu a Korei.
Věnovala se také krátkodobým kurzům češtiny; jak esperantistů - např. během Světového esperantského kongresu v Praze (UK) - tak i v zahraničí přímou metodou, např. na letním kurzu češtiny v Korei. To byl konverzační kurs studentů, kteří měli češtinu jako obor na univerzitě. Společně s Miroslavem Malovcem napsala Baza ĉeĥa konversacio (Základní česká konverzace), původně pro svůj kurs češtiny během UK. Následně vyšla i německy (už tři vydání), anglicky (dvě vydání), italsky, francouzsky a rusky.
Velkým koníčkem jí byl český a zejména moravsko-slovácký folklór, který sama také často prezentovala esperantistům formou přednášek, ale i zpěvem a tancem.
Samostatně připravovala turistické akce pro esperantisty a často v nich také nechala prostor pro folklór. Její nejúspěšnější folklórní akcí byl týdenní program před UK v roce 1996, „Moravský folklór světu“ v Brně. Samostatně také připravila velmi úspěšný národní večer během UK, samozřejmě folklórní. V esperantu také sestavila zpěvník lidových (nejen českých) písní Kantoj por ĝojo (Písně pro radost). Jednotlivé písně jsou kromě textů a not opatřeny i doprovodnými akordy pro kytaru.
Absolvovala také kurzy turistického průvodce: nejprve všeobecný, následně průvodce Prahou a nakonec i průvodce po Židovském městě v Praze. Samozřejmě často s nadšením provázela i esperantisty.
Vykonávala funkci Vedoucího delegáta Světového esperantského svazu pro ČR, a to až do své předčasné smrti. Na jaře roku 1999 onemocněla rakovinou, které podlehla v lednu 2000.