Cvičení a další materiály k učebnici Esperanto od A do Z

Procvičuj si esperanto

Petr Chrdle

produkt radosti rodičů z konce 2. světové války: nar. 12. 3. 1946 v Českých Budějovicích
po ukončení Střední průmyslové školy elektrotechnické v Českých Budějovicích absolvoval leteckou fakultu Vojenské technické akademie, obor elektronická výstroj a výzbroj letadel, kde získal titul elektrotechnický inženýr.
aspirantské studium v Ústavu elektroniky a radiotechniky ČSAV ukončil jako kandidát technických věd (CSc.)
svoji kandidátskou disertační práci nostrifikoval na mezinárodní akademii věd San Marino (AIS), kde získal titul doktora přírodních věd (dr.sc.nat.). Tamtéž habilitoval na docenta a v letech 1990 až 1994 vykonával funkci tajemníka senátu AIS.
Externě vyučoval na ČVUT Praha, fakultě strojní, a na pražské pobočce VŠDS Žilina (do jejího zrušení po rozdělení ČSFR).
V r. 1992 založil Kongresovou a vzdělávací agenturu KAVA-PECH a stejnojmenné nakladatelství, které dosud řídí. V poslední době už je její funkce omezena skoro výhradně na nakladatelství, v němž pod vlastním ISBN vydal přes 160 titulů a minimálně stejný počet titulů na zakázku, nejen pro tuzemské zákazníky (obce, občanská sdružení, jednotlivce), ale i zahraniční (Švédsko, Nizozemsko, Německo, Francie, Španělsko, Korea)
Svého hlavního koníčka (spíše koně), mezinárodní jazyk esperanto, povýšil na profesionální úroveň a používá ho pro komunikaci se svými zahraničními klienty rovnocenně vedle češtiny, angličtiny a němčiny. Od roku 1989 do 2010 byl nepřetržitě členem výboru Světového esperantského svazu (UEA), v letech 1998 až 2001 byl jako první Čech v stoleté historii UEA členem jeho prezidia. Od roku 2010 zastává v UEA funkci vedoucího delegáta pro ČR. Od roku 1987 do 2011 byl rovněž nepřetržitě čelným funkcionářem Českého esperantského svazu (předseda nebo místopředseda) a od roku 1997 je členem zkušební komise Mezinárodní ligy učitelů esperanta ILEI. Ve své knize Profesia uzo de Esperanto kaj ĝiaj specifaj trajtoj (Profesionální využívání esperanta a jeho specifické rysy) shrnul už v r. 1994 své zkušenosti na tomto poli. V roce 2013 vyšlo její třetí aktualizované vydání. Člen muzejní skupiny Muzea esperanta ve Svitavách.
Druhým koníčkem je ekoturistika, zejména pěší a cykloturistika, dříve také vodní, ale poslední kánojku (Vydřičku, která s ním dost prožila) prodal už v devadesátých letech a tuto činnost tím pověsil na hřebík. Občas si aktivně připomene i běžky, které se mu časem staly spíše chodkami, a které také už dost zanedbává.
Oba své koníčky spojoval tím, že každoročně pořádal do roku 2012 týdenní mezinárorní esperantská ekoturistická setkání pro pěší turisty a cyklisty.
Značným dílem i pomocí esperanta procestoval dost zemí od Brazílie přes většinu evropských zemí až po Austrálii, ale nejblíže má k Dálnému východu (pevninská Čína i Taiwan, Korea a Japonsko, kde měl možnost pobýt i v rodinách, klášterech a na univerzitách).
O posledně jmenovaných zemích připravuje publikaci a občas testuje zájem lidí o tuto tematiku formou přednášek a besed.